Otazníky kolem podivného trojhrobu

 

Archeologie je často o interpretaci toho, co se podařilo najít. Ne vždy se to však podaří zcela jednoznačně. To je i případ podivného trojhrobu z mladšího paleolitu z Dolních Věstonic.

V knize Jiřího Svobody a Pavla Dvorského „Archeologové na loveckých stezkách“ okolnosti unikátního nálezu popsali následovně:

 

„Jak výzkum postupně pokračoval výše proti svahu, přibývalo i nálezů zuhelnatělého dřeva. V oblasti jeho nejhustšího výskytu leželi tři lidské kostry. Všechny tři lebky a pánev prostředního jedince pokrývalo červené barvivo. Pravá kostra leží na břiše, prostřední na zádech a levá kostra, rovněž uložená na zádech se mírně přiklání k prostřední a rukama směřuje k její pánvi. Na čele a temeni se našlo několik provrtaných zubů polární lišky a drobné kostěné perly, obalené barvivem – zbytky ozdob hlavy. Každý, kdo trojhrob spatřil, cítil, že poloha těl má něco vyjadřovat, že nebyla uložena jen tak náhodně. Jako by ruce levého muže zasypávaly životadárný klín ženy červeným barvivem. Jako by ve chvílích pohřbu pozůstalí zdůraznili nikoli smrt, ale věčně se obnovující život.“

 

Popsaný trojhrob byl objeven večer 13. srpna 1986 na známém loveckém sídlišti z mladšího paleolitu v Dolních Věstonicích. Kromě dalších předmětů, které hrob obsahoval (barvivo, přívěsky z mamutoviny, provrtané liščí špičáky, schránky měkkýšů, 115 kamenných nástrojů), naši pozornost upoutá i hůlka ze slínovce (nebo jílovce) s pravidelnými, rytmicky řazenými vrypy. Artefakt byl interpretován jako lunární kalendář. Obyčejná nebyla ani smrt obou krajních jedinců – jeden měl rozdrcenou pánev dřevěným kůlem a druhého praštilo cosi tupého do hlavy... A vzhledem k uvedeným nálezovým okolnostem jde o výjimečný nález ve výjimečném kontextu.

Archeolog Jiří A. Svoboda se při interpretaci tohoto hrobu hrobu zaměřil na polohu těl. O nichž předpokládal, že byla uložena záměrně s cílem cosi symbolizovat či sdělit:

 

„Poloha koster tedy vyjadřuje určité sdělení. Jsou-li oba krajní jedinci zdraví a silní muži, pak centrální jedinec, ústřední postava celého výjevu, byl graciální, od dětství poznamenaný nemocemi, a jeho pohlaví se dosud nepodařilo určit. Připomínám, že také ve světě keramických plastik z Dolních Věstonic je pohlavně nevyhraněný jedinec zastoupen figurkou a o figurce hermafrodita se hovoří rovněž v Grimaldi.“

 

Inu současná transsexuální revoluce, není zřejmě nic nového pod sluncem. A odpustím si i další vulgární interpretace věstonického nálezu.

Etnografové zkoumající lovecké společnosti indiánů, Eskymáků i sibiřských populací popisují, že tyto národy považují sexuálně nevyhraněné jedince za duchovně silné. Tím, že zprostředkovávají styk mezi pozemským a nadpřirozeným světem, mění svou odlišnost v duchovní sílu. Kdo překročil hranice pohlaví, může překračovat jakékoli hranice. Zdá se tedy, že trojhrob v Dolních Věstonicích zachycuje pohřeb šamana a jeho „přátel“. A pak že hroby mlčí.

Poněkud odlišnou interpretaci zvolil profesor Vladimír Podborský, který se zaměřil na tajemný podlouhlý předmět zdobený pravidelnými vrypy. Ani jeho vysvětlení však hypotézu o pohřbu šamana nevyvrací. Podborský se domnívá, že jde o pohřeb dvou mužů - „chirurgů“ a ženy rodičky. Jak už však víme, není jasné, zda byl prostřední jedinec ženského pohlaví. Vladimír Podborský podrobně prozkoumal tyčinku z šedavě okrového slínovce, částečně opálenou, roztříštěnou do několika zlomků, ale rekonstruovatelnou. Na tyčince jsou patrné krátké příčné vrypy, rozdělené v pravidelném rytmu celkem šesti dvojicemi delších výraznějších rýh do pěti polí o 5, 5, 7, 7 vrypech (celkem 29 jednotek). 29 vrypů odpovídá počtu dní synodického měsíce (synoda je doba mezi stejnými fázemi měsíce. Synodický měsíc má 29 dní, 12 hodin a 44 minut. Rozdíl lunárního oproti solárnímu roku je 5 hodin a 45 minut). Zbývající půlden zřejmě vyjadřuje okrajové pole tyčinky s jedním vrypem. Podobně členěné znaky známe i z maleb ze španělských jeskyní.

Rozlámání „lunární tyčinky“ a vhození do trojhrobu snad souviselo s pohřebním aktem.

Právě počítací hůlky neboli vrubovky, sloužící nejen jako kalendář, ale i k rozličným záznamům, patřily k výbavě šamana. Jeho úkolem bylo totiž evidovat čas a sledovat roční cyklus. Jedná se hlavně o zvířecí kosti s příčnými zářezy, rýhami nebo vruby, které bývají rozmístěny v určitém rytmu.

Z Dolních Věstonic známe podobnou počítací hůlku starou 28 000 let. Objevil ji Karel Absolon a tvoří ji 18 cm dlouhá vlčí lýtková kost. Artefakt nese celkem 55 zářezu rozdělených do dvou částí. Ve spodní části je to 25 zářezů a v horní 30.

Lunární hůlka naznačuje, že v podivném trojhrobě opravdu odpočíval šaman nebo šamanka. A jaký vztah byl mezi těmi třemi? To je spíš námět pro Eduarda Štorcha. I když ten psal spíše pro mládež školou povinnou...

 

Foto podivného trojhrobu zde

 

 

 

Kontakt