Paralelní světy?

přepis přednášky, Česká Lípa 24. října 1998
 

Se souslovím paralelní svět, či jiné dimenze nakládám naprosto volně a nesnažím se o pražádný vědecký výklad, s nímž pracuje moderní fyzika. Ani si nejsem zcela jistý, zda to o čem píši, je paralelní svět, nebo něco úplně jiného....

 
Koncem října 1996 šla slečna J. domů, do jisté obce na Karlovarsku. Bylo krásné slunné počasí a cesta vedla mimo jiné po asi dva kilometry dlouhém a přehledném úseku silnice. V tomto úseku došlo v minulosti k několika nevysvětlitelným smrtelným automobilovým nehodám. 
Krajina kolem ženy náhle zezelenal, jako kdyby si nasadila tmavě zelené brýle proti slunci, obloha se před dotyčnou roztrhla až k zemi. Trhlina se stále rozšiřovala a slečna J. se snažila do trhliny nahlédnout. Ocitla se v krásném městě, kde slunce velmi jasně svítilo a střechy se třpytily jako by byly ze zlata. 
Procházela se městem, a protože se jí mnohé věci líbily, chtěla si je zapamatovat. Současně ale postřehla, že jí doprovázejí dva muži v černých oblecích. Jejich věk odhadovala na třicet až pětatřicet let. 
U stolku na chodníku vyráběl nějaký muž cosi nádherného. Slečna J. vykřikla: "To je nádherné, to si musím zapamatovat." To byl však konec její procházky. Její průvodci se mezi sebou začali domlouvat, že ji musí zabít. Rozumněla jim telepaticky. 
Přepadla ji hrůza a prosila o život. Muži v čerých oblecích se nakonec jen rozhodli, že jí jen vymažou paměť. 
Vtírá se myšlanka, že oběti oněch smrtelných dopravních nehod, o nichž jsme se zpočátku zmínili, skončili stejně jako slečna J. , na okamžik v paralelním světě. 
Tímto podívným příběhem jsme zahájli téma dnešní přednášky - paralelní svět.
 
Víra ve svět, který je vedle toho našeho je prastará, snad je starší než lidstvo samo. Připomenu jen legendy o lidech, kterří se ztratili v nitru nejrůznějších hor, a za čas se vrátili, aniž by na nich bylo patrné stárnutí, což se týká třeba proslulé hory Blaník, v níž má pod vedením knížete Václava odpočívat české vojsko. 
Snad nejvýznamnější legendy související s paralelními světy vyprávějí o bájných říších Shambala a Agharta. Podle budhistů by se Agharta měla rozprostírat hluboko pod zemským povrchem. Tento svět by měl být osvětlen podivnou zelenou září (vzpomeňte si jen na zelené světlo v příběhu slečny J.). Měl by zde žít mírumilovný národ vedený svatou bytostí nazývanou Rigden Džepo - Vládce světa. Jak si ještě ukážeme, nebudete to s tou mírumilovností zase tak horké. 
Agharta se údajně nachází pod Mongolskom a Tibetem. Obyvatelé Agharty jsou údajně potomky jakési prastaré civilizace, která se do podzemí stáhla z obavy před nějakou katastrofou. 
V dnešní době je stále frekventovanější myšlenka, že se Agharta jako taková nenalézá v nějakém podzemním labyrintu, ale že jde o alegorii paralelního světa. 
 

Paralelní svět a kabala

Asi nejpropracovanější popis toho, co nazýváme paralení svět, nalezneme v tajné mystické nauce židovského národa kabale. Podle kabalistických teorií se práví, že první stvořitelovo úsilí neodpovídalo přesně tomu, co chtěl vytvořit. Tak jako počáteční pokusy umělcovy, byly i počáteční pokusy Boží experimentováním. Vypráví se, že bylo stvořeno a rozptýleno několik světů, než přišel náš vesmír. Kabalisté vysvětlují, že tyto světy byly chybné, protože nebyly dotvořeny do dokonalé podoby. Bylo třeba vytvořit harmonický svět, protože příliš milosrdný vesmír by nezvládal zlo a extrémně přísné stvoření by zas bylo nesnesitelné pro bytosti, které jej budou obývat. 
Kabalisté nazvali první světy a jeich obyvatele Malchei Edom, králové edomští, starodávní králové, kteří vládli před králi Israele, tedy světa stvoření. Tady by bylo na místě poznamenat, že biblická chronologie je relativní a s běžně uznávanou časovou posloupností zde nevystačíme. 
Nevím, zda můžeme edomské krále identifikovat přímo s obyvateli paralelních světů, ale v každém případě jde o o entity, které jsou naprosto odlišné od našeho plemene. Kabalisté hovoří o edomských v souvislosti s existencí zla v tomto světě. Edomské monarchie se ukázaly buď příliš prudké a tvrdé nebo zas nadmíru povolné a netečné, nebyla v nich rovnováha, a proto byly zničeny. Ale síly a formy, z nichž se skládaly se nerozplynuly opět v nicotu, ale zůstaly přítomné v těch nejzazších koutech tohoto plánu stvoření. Snad nebudeme příliš daleko od pravdy vypůjčíme-li si pro tyto entity některý z paralelních světů. 
Jmenované entity fungovaly takřka úplně mechanicky a jen s mdlým vědomím. Tyto nečisté inteligence, kterým se začalo říkat arcidémoni neustále, napadají říši stvoření, zkoušejí stabilitu a pokoušejí čisté duchy nebe. 
Na dění a běh stvoření dohlížejí irin. Jsou členy vnitřní rady a dohlížejí na souhrn zástupců nebes jako jejich nadřízení. Inteligence, které nejsou v příměm spojení v božskými inteligencemi, často navzájem zápolí, ale pod dohledem irin je udržována celková rovnováha. Pokud není zrovna na okamžik porušena útoky zlých duchů. Právě těch, kteří jsou obyvateli neúplných světů Edom, které byly stvořeny a odvrženy dříve, než byl náš současný svět stvořen. Tyto síly, které leží vně organizovaného stvoření, v určitých periodách lidské evoluce útočí a usilují vysát energii nebo hmotu z obecného plánu ke svým účelům, nebo dokonce usiljí o rozbití tohoto vesmíru. 
Máme dokonce informace, že kdysi v lidské historii už málek k narušení rovnováhy došlo. 
 
Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské a brali si je za ženy. A ony jim počaly a porodily velké obry, jejichž výška byly tři tisíce loktů. Tito pak snědli všechne majetek lidí, až je lidé nebyli sto uživit. Tak se obři obrátili i proti lidem, aby je zhltali. A počali páchat zlo proti ptákům a zvířatům, plazům a rybám, a pojídat vzájemně své maso a pít z něho krev. 
Alespoň tak to praví apokryfní Kniha Henochova. 
  Další kabalistická teorie mluví o tom, že ještě před stvořením Evy povstala z Damových snů Lilit, démon. Z adamova obcování s Lilit povstaly zlé rasy. Kabala hovoří o událostech, které předcházely stvoření tohoto světa. Tyto jsou těžko doložitelné a datovatelné. 
Jasnou inspiraci v pověstech o edomských králích, Knize Henochově a dalších starých mýtech nacházíme i  v Lovecraftově Necronomiconu, neboli knize šíleného Araba, knize Al-Azif: 
 
"Zlovolně si Staří razili své temné stezky a jejich rouhání Zemi bylo obludné, všechna stvoření se kořila jejich moci a znala jejich zlo. Starší bohovéotevřeli oči a uzřeliohavnosti, které páchali prznitelé Země. V hněvu proti Starým pozdvihli ruku, zarazili je uprostřed jejich neřestí a vyhostili je daleko do nicoty za planetami, kde panuje chaos a kde není hmoty a tvaru. a starší bohové zapečetili Bránu a ani síla Starých jí nepřemohla. Nyní Staří žijí za Branou, nezdržují se v prostorách známých člověku, ale v prolukách mezi nimi. Mimo zemskou úroveň číhají a očekávají čas svého návratu, neboť Země je poznala a pozná je v časech příštích.
Po dni přijde noc, den člověka přejde a Oni budou vládnout tam, kde již jednou vládli. Podle ohavnosti poznáte je jejich zatracení poskvrní Zemi."
 

Neznámá pracivilizace? 

Keltské mýty vyprávějí o zvláštním národě Fomorianů, jejichž jméno se dá číst jako "pod mořem", a měli by být s vodním živlem vůbec spjati. Fomoriové přišli do oblasti dnešního Irska ze Sliab Emor, což by měla být podle některých badatelů biblická hora Chemron.  Zmiňme jen, že právě někde v okolí Chemronu se odehrávalo ono obcování dcer lidských se syny božími pipisované Knihou Henochovou.  Podle jiné tradice přišli Fomoriové z dálky tak veliké, že jejich cesta trvala 200 let. Stejně jako synové boží obcují Fooriové s lidským plemenem a z těchto spojení vznikají míšenci. Jsou označováni jako síly chaosu, démoni či chaotikové. Po své porážce musejí Fomoriové ustoupit a stahují se do sídů. Síde jsou nadpřirozená obydlí, kde kromě víl a elfů sídlí také démonické bytosti. Jak se dá z keltských mýtů usoudit, síde nejsou na tomto světě a obyčejný smrtelník do nich smí vstoupit, jen za zvláštních okolností. Vzpomeňty si na edomské krále a jejich stažení na samý okraj stvoření. Fomoriové stejně jako edomští králové bojují proti stvoření. 
  V indických mýtech zase narazíme na hadí knížata Nágy, která obývají podsvětní říše Mahátala a Patála, tedy opět území mimo náš čas a prostor. Nágové jsou považováni za strážce vody, která se nachází na hranicích s podsvětím. Odkaz na cosi jako hadí civilizaci najdeme i mytologiích dalších národů. Egypťané uchovávali vzpomínku nazlatého hada, Giganti jsou obři, kteří mají místonohou hady. Další pověsti hovoří o starověkých hrdiněch  jakými byli např. Dagon nebo Odakon. Tyto bytosti vycházely z moře v podobě ryby. Na břehu svou rybí podobu odložily a staly se lidmi. Naučily přímořské obyvatele základům civilizace a kultury. Při tom na břehu nic nepožily a na noc se vracely do moře...
 
 
Hovořili jsme o zdrojích, které jsou staré tisíce let. Jak je to ovšem v současnosti? Existují dosud kontakty mezi naším a paralelním světem? A jak vlastně tyto kontakty probíhají? Příběh slečny J. od Karlových Varů by dokazoval, že tyto kontakty probíhají i v současnosti. 
Zvláštní je i příběh muže, který od dětství trpí tzv. syndromem únosů do UFO. I tato záležitost může souviset s paralelními světy. Bytosti, o nichž se tady bavíme jsou v lidské historii nazývané jednou démoni, jednou andělé, potom třeba mimozemšťané, ale zřejmě se jedná stále o jedno a totéž. 
Zmíněný muž upadá v pravidelných intervalech do zvláštního stavu bezvědomí. Jeho tělo je strnulé na posteli a jeho vědomí je odebráno a kdosi s ním manipuluje. Netroufám si říci kdo. S tímto případem jsem se setkal v rámci působení ve společnosti zkoumající paranormální aktivity Sirius: 
 
"Viděl jsem mapu, byla tam nějaká spojnice, byl tam nějakej přechod a bylo to hustý, jo. Nějak je nutný vzít mapu naší republiky a teď jsem viděl, že jsou na ní zakreslený určitý místy, podle nějakýho kódu, ale mělo to logiku. Abych to uvedl na příkladu. V Chebu je Eska, fabrika na kola a tam se to táhne asi v okruhu dvaceti metrů, nějakej přechod. 
Vím také, že u Sokolova je benzínová pumpa a za ní, tak třicet metrů je taky tadyhlencto místo, kde je ten přechod. Pak mi také ukazovali úplně cizí místa, který vůbec neznám, vím, že tam existuje nějaká anomálie, kde je nějakej přechod, jakej, jakou formou, to nevím, to bylo na tý mapě a zůstalo to ve mě. 
Abych tím mohl ale přejít, musel jsem mít na ruce nějakej náramek, mělo to ňákou souvislost s těma přestupama. Jednou mě protáhli ňakym tady tim přechodem a objevil jsem se někde na druhý straně zeměkoule. Když jako člověk je jako bych řekl hodnej, tak mu něco ukážou. Jo, sice tomu nerozumím, ale má to ňaku svou logiku. 
Vím, že z toho jednoho přechodu jsme se hrozně těžko dostávali zpátky, že jsme něco popletli."
 
(autentický přepis magnetofonového záznamu)
 
Aniž bych to chtěl jakkoliv šířeji  komentovat, neubráním se jedné poznámce. Když jsem začal zpracovát tento text přednášky pro svůj web, přišla mi na facebook zpráva od kontaktérky UFO, paní I. P. I když jsem ke kontaktérům s UFO spíše skeptický a považuji vše za určitou moderní obdobu spiritismu, je zpráva která mi od paní I. P. přišla zajímavou synchronicitou: 
 
//////////
Výzkumník Derek Savory: 9. June 2018:/ Ano. Prosím. Mohlo by mi říct, co se děje v Rendleshamském lese uk. Může EBE mluvit s duchovním světem ? Děkuji ./ Odpověd od ET EBE - OLie: 
Takových prostorů na vaší Zemi je více , kde se prolínají pro vás nepoznané síly. Jsou to energetická centra pro transformování a pro portální kanál. V Česku je takové místo -----
V Anglii je takových míst pět, kde se mimo váš prostor manifestují civilizace z různých světů i duchovní bytosti. Oni mají své reje už od počátku zrození Země. Duchovní svět jste i vy - lidská civilizace Lidstvo je na duchovním vývoji. Duše zemřelých nemají jen tělo a jsou v jiném prostoru. Proto se nemůžete vidět. Ale může být prolínání jejich světa a vašeho světa. Takže někteří jedinci mohou hovořit s tímto světem . My nemáme za úkol sledovat čisté duše bez těla, ale my máme za úkol sledovat duše s tělem . To je náš vývoj pro duše dán. 
//////
 
 

Návštěvníci

Pokud se bavíme o paralelních světech, měli bychom se podívat i na některé návštěvníky, kteří čas od času proniknou do našeho světa. Jde zejména o podivné tvory, kteří spadají spíše do oboru kryptozoologie. Na druhou stranu však může jejich existenci vysvětlit právě teorie paralelních světů. 
Ať už je to mongolský červ-zabiják olgoj chorchoj či příšera ze skotského jezera Loch Ness. Kde se tyto bytosti skrývají, proč je tak obtížné je vystopovat? 
Úvahy o paralelních světech by mohly vysvětlovat, proč o existenci těchto bytostí nemáme přesvědčivé důkazy. Velmi zajímavou myšlenku uvedl ve své publikaci Paralelní svět Aleš Hruška. Uvándí tady totiž zvláštní souvislost mezi energetickými uzly (náramně vhodnými pro přestupy mezi naším a paralelními světy) na zemském povrchu a výskytem neznámých živočichů (Loch Ness, močály angoly, údolí Konga, prameniště Indigirky a další. Aleš Hruška dále uvádí: 
 
"Každý pozorovaný druh je vždy zastoupen pouze několika málo jedinci, což svědčí o tom, že prostředí, ve kterém žijí, není pro ně nejvhodnější. Určitým vysvětlením by mohl být přestup těchto tvorů z paralelního světa nacházejícího se ve vývojové fázi podobné našim druhohorám." 
 
Jistě zajímavá teorie, nabízející vysvětlení, proč lochnesska není vždycky tam, kde bychom jí očekávali, totiž v jezeře Loch Ness. Popustíme-li uzdz fantazii, můžeme uvažovat otom, že se u nás tyto bludy objevují jaksi omylem. Čas od času se stane, že se do procesu přestupu připlete omylem i naše lochnesska. A nebo, že si ve skotském jezeře jenom venčí páníček svého domácího mazlíčka.... 
 
 
Ke tvorům, kteří se jaksi nehodí do našeho světa, mužeme zařadit i mongolského červa olgoje chorchoje. Expedici po jeho stopách podnikl český záhadolog ing. Ivan Mackerle. 
Tvrdí se, že olgoj-chorchoj dokáže zabít nejen při dotyku, ale dokonce na vzdálenost pěti metrů, někdy i větší. Prý žije hluboko v písku, z něhož vylézá za největších veder, plazí se jako pouštní hadi a jeho charakteristická stopa vzbuzuje u pastevců děs. 
Za podivným červem se Ivan Mackerle vypravil do Mongolska celkem dvakrát. Poprvé v roce 1990. Účastníci výpravy se nechali inspirovat vědeckofantastickým románem Duna spisovatele Franka Herberta, který popisuje pouštní planetu arakis, jejíž obyvatele ohrožují tvorové púodobní olgoj chorchojovi - obrovští píseční červy, kteří se vrhají na vše, co způsobuje nějaké chvění. 
Lovci se tehdy v neuvěřitelném horku odhodlaně snažili pouštního démona přilákat mlácením dřevěného tlouku o zem. Bezvýsledně. O dva roky pozdějí se vrátili, aby se pokusili o totéž, ale mnohem razantněji. Na pomoc si pozvali tentokrát pyrotechniku. Právě k této expedici se váže i zajímavá příhoda. Jednoho dne, či spíše noci,po setkání se zvláštním starcem, na první pohled něčím důstojným a ctihodným, který účastníky expedice varoval před porušením pouštního tabu a prozradil jim, že to co hledají není běžný živý tvor, ale nadpřirozená bytost, se Ivanovi zdálo, že byl tímto tvorem napadem a velmi jasně se mu vybavily všechny podrobnosti starcova vyprávění. Nejděsivější byl olgojův atak na cestovatelova záda. 
  Nejzajímavější na celé histrce j, že po probuzení, doprovázeném strašlivými bolestmi zad, lékař výpravy zjistil, že Ivanova záda jsou pokryta četnými podlitinami neznámého původu a co víc podkožní krvácení proměnilo celá záda v jeden ohromný krvavý polštář. Jelikož Ivan Mackerle počal viditelně chřadnout, musela být celá výprava předčasně ukončena. 
Ivan Mackerle je i autorem pozoruhodné knihy s názvem Odkud přicházejí - Nestvůry a jiné paranormální jevy kolem nás. Kniha popisuje tvory, kteří se nedají zařadit dožádného zoologického systému. Tvory, jak říká německý badatel Johannes Fiebag, kteří žijí vedle nás, jaksi za rohem, jenže je nevidíme, či spíše vidíme jen za výjimečných, lidem zatím neznámých okolností. 
Ať už je to člověk mol ze západní Virginie či upíří Chupacabras řádící více než sto let na ostrově Portoriko. Ohavní ještěrčí lidé z Austrálie či USA, nebo alpský skákající červ. 
 
"Poněkud zarážející je, že mnoho z našich neskutečných zvířat se chová k člověku, ale i k pozemským zvířatům nepřátelsky. Náhle se odněkud ze skrytu vynoří, pouštějí kolem sebe hrůzu, vydávají strašidelné skřeky a někdy dokonce útočí, třeba i jenom na auta. Zdá se, jakoby tyto příšery měly za úkol vyděsit lidi a vyhnat je z určité oblasti, nebo přesně naopak vzbudit u lidí zvědavost a do určité oblasti je přilákat. Stalo se už mnohokrát, že zatímco lovci nestvůr pročesávali jedn les nebo bažinu, několik kilometrů odtud nerušeně operovalo se zvýšenou aktivitou UFO. Většinou nevzbudilo žádnou pozornost, protože všichni v širokém okolí byli soustředěni na záhadnou nestvůru. Možná tedy že paranormální obludy slouží k odvrácení pozornosti lidí jiným směrem." (Ivan Mackerle)
 
Ing. Ivan Mackerle
 
Téma tzv. paralelních světů je jistě široké a nabízí pole k nejrůznějším spekulacích. V tomto textu jsem se pokoušel sledovat pouze jednu z linek, která se nabízí. Snad mi laskavý čtenář promine, že jsem  zcela vynechal oblast tzv. astrálního světa, i když souvislost se tu přímo nabízí, příhody typu Blaník apod. Přesto se zdá, že pokud cosi jako parelní světy existuje, je kontakt mezi nimi a námi možný spíše prostřednictvím našeho vědomí, než ve fyzickém slova smyslu. Na druhou stranu mohou tyto kontakty přinést i nepopiratelné fyzické projevy. Jde o záležitost prastarou a stále ještě neprobádanou a vskutku ve všech smyslech toho slova hraniční...
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontakt