O Dracích, jak nám o nich mluví historie

Přepis bibliofilského soukromého tisku, který vydal Dr. Ivan Honl ve 100 kusech neprodejných exemplářích pro své přátele ke svátkům vánočním a k Novému roku. Bez vročení. Můj výtisk má číslo 90 a podle jednoduchého ex libris patřil panu Karlu Kopejtkovi. 

Ve spise o "Státě českém" (1634), v kapitole o nerostech a zvířeně naší vlasti, praví mistr Pavel Stránský mimo jiné i to, že u nás "zlých draků není naprosto" 1)
Již pouhý fakt, že učený Stránský tuto zmínku o dracích pokládal v své knize za nutnou, jasně ukazuje, že jejich existenci v jiných zemích nebo snad dobách nevylučoval, což ostatně bylo zcela logické v tehdejších časech, kdy lidé bývali váženými otci měst nebo školenými právníky vyslýcháni, mučeni a k smrti odsuzováni pro kouzla a čáry.
Pohleďme proto do domácích historických pramenů a památek, abychom poznali, jaké stopy draci v nich zanechali a do jaké míry se názor Stránského odráží i ve svědectví jiných. 
Začněme heraldikou a povšimněme si erbu města Trutnova. Tam - vynechávajíce všechny jednotlivosti pro nás zde nevýznamné - shledáváme na modrém štítě stříbrnou bránu otevřenou a před ní na trávníku draka zeleného, ke skoku se chystajícího 2). 
 
Erb města Trutnova
 
Položíme-li si otázku, jak se tento drak do trutnovského erbu dostal, bude zasvěcenci ovšem hned na první pohled jasno, že odpověď nenajdeme jinde než v pověsti. Podle ní bylo toto zvíře v době, kdy celá trutnovská končina byla ještě lesní pustinou, tam polapeno a usmrceno a vycpaná kůže r. 1024 věnována knížeti Oldřichovi u příležitosti sněmu drženého v Brně. 
Tato verse, která se čte již v Beckovského "Poselkyni" 3), uvádí tedy trutnovského draka v souvislost se známou památkou staré brněnské radice, kde je dosud na řetízcích zavěšeno vycpané zvíře, vydávané za draka, nejsoucí však ve skutečnosti ničím jiným než krokodilem. A aby poesie pověsti a staré víry v neobyčejné a nemožné vzala úplně za své, našly se všetečné hlavy, které v té věci zastávaly názory, nepoměrně střízlivější, rozličné sice do výkladu, ale shodující se v tom, že brněnský krokodil nemá nic společného ani s drakem trutnovským, ani s drakem, kterého vykouzlily pohádky 4). Podle toho je tedy brněnský drak jedním z exemplářů téhož zvířete, jež 2. února r. 1638 objevilo se při kejklířské produkci v Kolíně a jež tamní písař v radním kalendáři uvedl záhadným slovem "kartadili". Budiž zde k tomu poznamenáno, že tento krokodil - chudák - tehdy renomé svého principála nijak nezachránil a celé představení dopadlo asi velmi bídně, neboť vzpomenutý písař o něm paměti zachoval, že "jeden uašatej nadělal jich velmi mnoho 5). 
Uplatniv se v heraldice, drak ovšem nad slunce jasněji prokázal, že se může uplatnit i v honosnosti jiného druhu. A vskutku: Zikmund z Jaroměře ve svém kšaftu, roku 1519 v Náchodě učiněném, doznává, že dal  matce své Markytě "k věrné ruce" uschovati různé šperky", mezi nimi i "hlavu drakulovu" (dračí) a že všechny tyto drahocennosti mocně poroučí své manželce Alžbětě 6). 
Jinak byl drak našim předkům dobře povědomý z plastik a z obrazů, spodobujících sv. Jiří  v zápase s litou saní kapadockou 7). Známy jsou v tom smyslu zejména dvě památky z pražského Hradu: nádherná bronzová socha sv. Jiří, ulitá r. 1373 bratřími Martinem a Jiřím z Kluže (Kološe). a mramorový reliéf téhož světce nad vchodem do chrámu sv. Jiří. 
 
 
Bronzová plastika sv. Jiří na Pražském hradě
 
Ve spolku se sv. Jiřím hájil pak drak svou posici v heraldici, např. v erbu Jiřetína, Dol. Jiřetína a Georgswalde 8), a potom dostal se i do domovních znamení, na př. Na Jánském vršku na Malé Straně č. 311-6.
   
Erb města Jiřetín
 
Erb Georgswaldu - Jiříkova
 
 
S představou draka zůstane vždy spojena představa nelítostné dravosti, a proto nás nepřekvapí, když se s jeho jménem jako přiléhavým přirovnáním setkáme v přezdívkách žen, zapomínajících na důležitou vlastnost jejich přirozeného založení, a v topickém názvosloví. Pokud jdde o ženy, příklady neuvádíme, nijak při tom nezapírajíce, že se tak děje z opatrnosti, pokud pak jde o topiské názvosloví, spokojujeme se připomínkou, že dračice čili třeštilky říkali naši předkové tokům, které občasnou nespoutaností svého proudu působily škodu na rybničních zařízeních 9). 
Přestaneme na těchto dokladech a připojíme k nim závěrem jen epilog, jenž s tohoto hrozného zvířete, které - soudě alespoň podle pohádek - mělo zejména spadeno na mladé princezny, strhne jistě mnoho ilusí. Při slavnostech, konaných za krále Maxmiliána v masopustě r. 1570 na Staroměstském rynku, vystupoval též velký šestinohý drak, na němž seděl čaroděj Zirfeo. Drak, před publikem vznešeným i nevznešeným vztekle házející svým dlouhým krkem, byl patrně učiněným pyrotechnickým zázrakem, neboť z něho co chvíli šlehal oheň, a to zpředu i ze zadu, s takovou opravdovostí, že mu od něho až začala hořet jedna z jeho plátěných noh 10).
Ale buďme milosrdní a nezesměšňujme dále draka, nestrhávejme s něho všechnu poesii - vždyť je jednou s představ tak nerozlučně spojených s naším nenávratným dětstvím. 
 
Poznámky:
 
1) Str. 10: "Ursi enim ac lupi saevaeque id genus bestiae non adeo sunt in ea (Bohemia) multae, serpentes et scorpiones rari, dracones nulli." V II. vyd. (1643) je tato věta na str. 12. 
2) Vinc. Rob. Widimsky: Staedtenwappen I., čís. 507
3) I. díl (1700), str. 792, 796, 799, 800. S odvoláním na Beckovského bylo pak o tom psáno v "Bruenner Titularkalender" 1717, odkud brněnský radní Jan. Ant. Kmochpozději text znovu uveřejnil v letákovém tisku, Viz sbírku tištěných moravských miscelaneí v městském archivu brněnském, sig. H 854. Za upozornění na to děkuji i zde p. Ph. Dr. Jarosl. Dřímalovi, za opis kol. Ph. Dr. Karlu Uhlovi.
4) Srv. o tom "Staré pověsti brněnské". Z knihy Leop. Masura "Alte Bruenner Sagen" přel. K. Uhl, "Brněnský Zvon", roč. IX. (1936), čís. 18 - Vycpanou kůži krokodila mají také na podloubí před radnicí v Budyni n. O., kam ji ze svých cest před r. 1514 přivezl Jan Zajíc z Hazmburka (Ant. Janda: Budyně n. O., str. 31), nezjišťoval jsem však je-li správné tvrzení v Sobotkových "Kratochvilných historiích měst a míst koruny Svatováclavské", str. 19, že "Budyňští chtějíce osvědčiti svoje vlastenectví, dali milého draka natříti českými národními barvami."
5) Zikm. Winter: Sebr. spisy, sv. IX. str. 318.
6) J. K. Hraše: dějiny Náchoda, díl I., str. 559.
7) Podle tradice zahubil sv. Jiří draka, chystajícího se zadáviti princeznu Aju (Kleodolindu), časem však nabyla tato legenda symbolického významu takového, že sv. Jiří znamenal církev bojující a drak její nepřátele. V tom smyslu ho pak nalézáme v odznaku "dračího řádu", založeného r. 1418 králem Zikmundem k vyhubení kacířů. Insignií tohoto řádu, nošenou na prsou na zlatém řetězovém závěsu, byl ubitý drak, visící na kříži. 
8) Widimsky na uv. m., čís. 139, 140, 141 - Mimo to ve znaku Michalových Hor u Plané měli na zlatém štítě obraz sv. Michala, bodajícího kopím draka. Widimsky, č. 259. 
9) Fr. Teplý: Příspěvky k dějinám českého rybnikářství, str. 12. 
10) Zikm. Winter na uv. m., str. 144. 
 
Erb města Michalovy Hory
 
 
 
 
 
 
 

Kontakt