Hrady spatřené - Tajemství Máchových kreseb

 

Podle seznamu nesoucího v básníkově zápisníku název „Hrady spatřené“ navštívil Karel Hynek Mácha celkem 90 těchto mlčenlivých svědků české historie, některé dokonce vícekrát. Máchovo poutnictví tvoří neodmyslitelnou součást básníkova mýtu. Hrady nejen navštěvoval, ale také si je skicoval a skicy později koloroval. I tento aspekt jeho života skrývá několik pozoruhodných okamžiků neřku-li záhad. Hodně se hovoří o Máchových šifrovaných denících, ale nemuselo by nás překvapit, že skrytá tajemství obsahují i jeho kresby.

 

„Známá je Máchova záliba ve zříceninách. Dokonce ve snách vidí nějaké zříceniny, ve kterých jsou bezmasé mrtvoly někdejších králů, nebo které se bořily před a za mnou, - také tento stín minulosti je podroben zákonu míjení! A dějinné obrazy poesie Máchovy jsou jednou nějaký zámek, - jednou hrobka králů a knížat českých, jindy Karlův Týn (zhaslá hvězda země naše.., slávy stíne, slávy hrobko, zašlá hvězdo, zašlé slunce), jindy opět Pražský chrám, kde kamenní lvové u nohou náhrobních soch symbolisují umdlenou sílu i ukrotlý hněv, kde slávy zašlé stín... obletuje otců mých zlehčený prach, kde básník slyší zemřelé zvuky... harfy zašlých věků, - není to vše přesně totéž prožívání dějinné přítomnosti jaké známý nám zážitek přítomnosti lidského života?“ (Dmytro Čyževskyj. 1938)

 

První záhadou je již seznam „Hradů spatřených. Hrady a zámky zde nejsou uvedeny ani abecedně, ani chronologicky. Vpravo od jmen hradů jsou uvedena čísla – u Bezdězu kupříkladu 1. 2. 3. 4. 5. 6., některá z čísel jsou zvýrazněná. Konečný součet těchto číslic u všech devadesáti hradů tvoří 129. Bezděz je navíc v seznamu uveden dvakrát, jednou s touto číselnou řadou a podruhé bez ní.

 

Máchovští badatelé soudí, že jde o počet kreseb, které Mácha vytvořil. Podtržená čísla pak znamenají kresby kolorované. Bohužel, vzhledem k tomu, že nevíme, zda se dochovaly všechny Máchovy kresby, je tato teorie neprokazatelná. Navíc některé počty nesedí. Hrad Houska je v seznamu uveden pod pořadovým číslem 10 a číslice vpravo jsou 1. 2, dvojka je podtržená. Podle výše zmíněné teorie by z toho vyplývalo, že Mácha kreslil Housku dvakrát, jednou kolorovaně. Ví se ale, že Housku Mácha kreslil 4krát. A nesrovnalostí je v tomto seznamu více. Proč se kupříkladu Bezděz vyskytuje na dvou místech pod různými pořadovými čísly? Miroslav Ivanov nabízí tři možná vysvětlení k nejasnostem v tomto seznamu:

 

a) že se Mácha pletl (musel by se ovšem plést mnohokrát)

b) že dodatečně, po vyhotovení seznamu, znovu kreslil některé hrady a zámky, ale do seznamu to neuvedl

  1. že číslice vpravo neznamenají počet kreseb, ale něco docela jiného.

Mácha coby poutník podnikl tři důležité životní cesty. V roce 1832 se vydává do Podbezdězí, v roce 1833 do Krkonoš a o rok později do Itálie.

Podle Zápisníku vzniká seznam hradů v roce 1835 a byl psán najednou. Tedy zpětně jako záznam z několika cest. Nesporně nejzajímavější je varianta „c“, která je vzhledem k nedostatku pramenů zároveň neřešitelná. Tajemství seznamu „hradů spatřených“ se pokusil rozluštit Martin Koloc, autor originální publikace Rozčilené cesty Karla Hynka Máchy po hradech spatřených. Podle něj básník vytvářel seznam tak, že si je postupně vybavoval při svých toulkách. V seznamu identifikoval dvě logické skupiny. K první připojil pořadová čísla 8-16 (Mělník, Kokořín, Bezděz, Starý Pernštejn, Jestřebí, Žižkov, Ronov, Hrádek u Úštěku), ty se vážou k básníkově cestě ze srpna 1832. Ve druhé skupině – pořadová čísla 19 až 27 (Dražice, Starý Stranov, Michalovice, Zvířetice, Valečov, Kost, Trosky, Klášter) – přiřazuje Máchovu cestu na Boleslavsko v roce 1835:

 

„Až do pořadového čísla 26 se zdá být vše v pořádku. Právě zde se básník při pořizování seznamu pravděpodobně zastavil. Zjistil totiž, že ve své chronologii zapomněl na zámek Klášter nad Jizerou (měl být umístěn mezi Zvířetice a Valečov), místo, kam často docházel za Eduardem Hindlem. Klášter tedy zapisuje pod číslem 27. Toto opomenutí jej přinutí, aby překontroloval všechny zaznamenané hrady, a objeví druhou chybu. V první skupině hradů (č. 8-16) zapomněl zaznamenat zámek Bernštejn Nový. A protože pravděpodobně nechce seznam znovu přepisovat, před opomenutý Bernštejn Nový uvede hrad Bezděz, aby bylo jasné, na jaké místo v pořadí hradů Bernštejn Nový náleží, tedy do podbezdězské krajiny, přesněji k Bernštejnu Starému. Proto je také podruhé zaznamenaný Bezděz bez číselné řady 1 až 6.“

 

To je celkem logické vysvětlení, i když úplně neřeší otázku celé číselné řady. Karla Hynka Máchu nepochybně bavilo, když se mohl vyjadřovat v jinotajích, o tom koneckonců svědčí i jeho šifrovaný deník. Miroslav Koloc se z tohoto pohledu spoléhá i na jednu větu z fragmentů dopisu Eduardu Hindlovi z února nebo března roku 1833, známého pouze z opisu. Závěrečná část dopisu, kterému pravděpodobně díky přeložení upadl pravý okraj, se týká příprav na cestu k Eduardu Hindlovi:

 

„Ještě kousek místa prázdného, musím ještě něco...

až přijdu, vždycky večer, až půjdu nazpět...

ji navštíviti – mám sice jíti do Žebráka, budu...

tom hráti, Grabingerovu roli, totiž Sosnomíla...

Psáti Vám již budu sotva před – však co...

až půjdu, pak sit mihi terra levis a...

Housce – Bezděz – a pak Klášterci a pak …

v tom ženském pohlaví, - a Vám nablízku – u...

všickni známí a i někteří neznámí.“

 

Zejména část věty „v tom ženském pohlaví“ vzbuzuje – samozřejmě v souvislosti s tím, co Máchově náruživosti víme, čistě erotický dojem. Jenže Miroslav Koloc se na tuto pasáž nepodíval jako sexuolog či psychoanalytik, nýbrž coby znalec Karla Hynka Máchy jako poutníka a milovníka českých hradů. Už samotné torzo dopisu musí zrychlit tepovou frekvenci každého luštitele historických hádanek, natož obsahuje-li šifru, určenou jen pro adresáta dopisu...

Jak se domnívá Miroslav Koloc, právě sentence „v tom ženském pohlaví“ inspirovala Eduarda Hindla k napsání poněkud rozverné odpovědi:

 

„Dnes na můj den sváteční, chtěl jsem na pannu vlézti, a byl jsem na babě. Byste si však nemyslel, že jsem na svůj svátek na hlavu upadal neb d´Euan Euios! Slavil, musím Vám to vyjádřiti. Jam stat, jam trepidat by měl aniž s mou pannou, aniž s mou babou co činiti.“

 

Nasadíme-li si cvikr návštěvníka českých hradů, nemusíme být ani příliš zběhlí v naší vlastivědě, abychom rozklíčovali, že v uvedeném textu jsou pannou a babou myšleny nikoli mladá a stará příslušnice ženského pohlaví, nýbrž hrad Trosky s věžemi nesoucími jména Panna a Baba.

Východisko nachází v Dalimilově kronice, kterou jak Hindl, tak i Mácha četli. V kronice je uvedena pověst o Hradu Házmburku zvaném také Klapý. Za vlády bájného knížete Hostivíta se chtěl luckého kraje zmocnit jakýsi Léva, který vystavěl na kopci pevný hrad. Lévovi bojovníci však neprojevovali přílišnou statečnost a jejich ženy poklepávaly na své lůno, aby se tam muži skryli. Proto Klapý. Část věty „v tom ženském pohlaví“ tedy nelíčí Máchův sexuální prožitek, nýbrž jen trochu rozverně informuje o hradu Házmburk – Klapý.

 

STEREOSKOPICKÉ VNÍMÁNÍ SVĚTA

 

V souvislosti s Máchovými toulkami po českých hradech už víme, že si básník „hrady spatřené“ i maloval. Dodnes se vedou debaty o výtvarné hodnotě těchto obrazů, o autorství některých z nich a do jaké míry jsou Máchovy výtvarné záznamy přesné. Zatím nejoriginálněji do této debaty přispěl opět Miroslav Koloc, jemuž se podařilo odhalit příčiny zdánlivých nepřesností v Máchově výtvarném projevu:

 

„Porovnáme-li kresby s reálnými objekty, zjistíme, že krajina je zachycena v zorném úhlu lidského vidění, zatímco hradní zřícenina je obvykle větší... Disproporce by bylo možné vysvětlit tím, že básník používal při kreslení dalekohled s přibližně dvojnásobným zvětšením.“

 

To je skutečně pozoruhodné zjištění, na které spíše než kunsthistorik může přijít člověk s techničtějším pohledem na svět. V korespondenci s Eduardem Hindlem se skutečně nacházejí zmínky o tom, že oba přátelé při svých toulkách používali dalekohled (či perspektiv či šperspenktiv dobovou mluvou řečeno).

Některé Máchovy kresby hradů jsou zvláštní také tím, že je nesnadné určit z jakého místa a úhlu jsou pořízeny. Jednoduše řečeno, tak, jak jsou namalovány, je nikdy nemůžete vidět. Mácha totiž do jedné kresby zakomponoval pohledy na stavbu ze dvou úhlů. Získal tak mnohem podrobnější a celistvější, syntetičtější záznam, než kdyby hrad namaloval pouze z jednoho úhlu. U Starého Bernštejna činí šířka kresebného záběru dokonce 360 stupňů. V jednom plánu jsou tak seskládány všechny pohledy na hrad, které můžete získat, jenom když ho obejdete kolem dokola. Ze stejného důvodu na některých kresbách začleňuje do vnějšího pohledu i prvky, které jsou vidět pouze při vnitřní prohlídce stavby – členění věže, vnitřní ostění oken atd. Ale tím ještě technické záhady Máchových kreseb zdaleka nekončí:

 

„Víme, že Mácha kreslí hrady tak, že do jediného nákresu skládá pohledy z různých míst, vnitřní architektonické detaily zviditelňuje jejich vynášením na vnější stěny, využívá dalekohled, s jehož pomocí vytváří optické skoky, jimiž se hned vzdaluje, hned přibližuje kreslené skutečnosti. Veškerý tento pohyb vnáší do kreseb další rozměr, který je ozvláštňuje – čas. Není to však jediný způsob, jímž se Mácha snaží zachytit onen čtvrtý rozměr. Mezi jeho kresbami nacházíme totiž na volných lístcích 24 akvarelů shodných rozměrů 54 x 69 mm. Přesněji: 7 akvarelů této řady má rozměr o milimetr větší nebo menší na šířku či na výšku. Historikové umění na ně nemají jednotný názor... Atypický, s maximální přesností se opakující miniaturní rozměr, v té době u vedut nepoužívaný, umístění na volných lístcích, umožňující případnou manipulaci (ostatní kresby nacházíme v zápisnících), čtyři akvarely mají své repliky provedené v někdy až překvapivých podrobnostech a to na většině z nich zvýrazněné popředí: to vše je dobově neobvyklé, zároveň však splňující základní podmínky k vytváření prostorových obrázků stereoskopickou metodou.“ (Miroslav Koloc)

 

Mezi dvojici takto pořízených obrázků pak stačí vložit list papíru a oddělit tak oči při jejich pozorování. Výsledkem je prostorový, plastický dojem obrázku. I když největšího rozmachu doznala stereoskopie až po rozšíření fotografie, její princip je znám už od 16. století. Díky svým kresebným záznamům tak Mácha získával maximálně věrný záznam v době, kdy neexistovala fotografie. Zároveň se tak osvědčil jako muž mnoha talentů, nevšedního nadání a pozoruhodného vnímání světa kolem sebe.

 

Kontakt