Knihu Tajemná tvář o Karlu Hynku Máchovi si můžete zakoupit zde

Poslední Máchova cesta 1938-1939

 ...teď vlast se dobře měj!
Již jest meze překročena 
a za mnou leží česká zem...
 
Karel Hynek Mácha, Radobýl u Litoměřic, listopad 1836
 
V noci z 27. na 28. září 1938 padlo rozhodnutí svolat do Mnichova konferenci velmocí, která rozhodne o osudu pohraničních území československého státu, obývaných německou menšinou, respektive konferenci, která posvětí záměry Adolfa Hitlera. 
   Vůdce nacistického Německa dovedně využil napjaté mezinárodní situace, kdy celosvětové mínění žádalo mírové řešení sudetoněmecké otázky. Účastníci konference přijeli ve čtvrtek 29. září, jednání začala již ve 12.45. 
   Zábor pohraničí byl rozdělen na několik pásem, z nichž každé bylo obsazeno během jednoho až dvou dnů, jen zábor posledního pásu s převahou českého živlu trval čtyři dny. 
 
 
 
Mapa Českoslevenska vyznačující okleštěné území našeho státu po Mnichovské konferenci
 
Téměř na poslední chvíli bylo upuštěno od uspořádání plebiscitu v ryze českých Domažlicích a od jejich obsazení, které se tak staly nejzápadnější výspou českého živlu. Systematicky byly přerušeny železniční spoje, Československá republika přišla o svou pevnostní obrannou linii. Striktně byla dodržována zásada strategického, nikoli etnického principu pojetí hranic. Záborem přišly české země o 29 074 km2. 
   Do Sudetenlandu a tedy zabraného území spadaly i Litoměřice, místo posledního odpočinku Karla Hynka Máchy. Říšská hranice se v těchto místech stáčela od Litoměřic na jihovýchod k okresu Roudnice nad Labem a přiblížila se k Mělníku. Liběchov byljiž součástí Sudetenlandu. 
  Dne 5. října 1938 přinesl Leitmeritzer  Zeitung zprávu nazvanou  K. H. Mácha´s letzte Fahrt. Autorem článku byl ředitel městského archivu Heinrich Ankert: 
 
V sobotu 1. října, po poledni, přišel z Prahy rozkaz, aby byly ostatky Máchovy co nejspěšněji exhumovány a potom do Prahy odvezeny. Litoměřičtí Čechové, již dosud nad hrobem Máchovým lítostnili a ochraňovali jej jako svátost, neměli tušenéí o vládním opatření. 
   Hrob byl otevřen a dosti hluboko v zemi byla nalezena rakev, zrobená ze silných prken nebo desek. V ní byl dostatečně ještě uchovaný skelet mladého muže s podlouhlou úzkou lebkou, jejíž spodní část se už z části rozpadla. Kosti rukou a nohou byly dlouhé, hrudní koš úzký. Podle klíčních kostí lze říci, že ten komu náležely, chodil za živa poněkud skloněn. Nedaleko u jeho rukou ležely zrnka růžence a kovový křížek. Do hrobu Máchova bylo už dříve pohřbíváno, neboť v něm byly nalezeny pozůstatky několika osob. 
  Lze bezpečně říci, že nalezené kosti náležely českému básníku Máchovi, třebaže dochovaný náhrobek s kamenným obložením a pomníkem v podobě pultu nekryl přesně původní jámu. 
   Nalezené pozůstatky byly vloženy do černé kovové rakvičky a uzavřeny. V skleněném pohřebním autu nastoupil pak Mácha po stu a dvou letech hřbitovního klidu svou poslední cestu do svého rodného města Prahy. 
  Ale v litoměřickém hrobě zůstaly zbytky rakve a z básníkova těla to, co se proměnilo v prach a popel, jeho mozek, jenž vytvořil "Máj", a jeho srdce, planoucí láskou. 
 
 
Šipka na lebce K. H. Máchy označuje zranění, které básník utrpěl v dětství. V dolní části jsou zobrazeny artefakty, které byly nalezeny v Máchově rakvi. 
 
Zprávu z Leitmeritzer Zeitung bezprostředně přebrali i zpravodajové pražských novin. Je příznačné, že si zprávu všelijak překroutili a opentlili. Snad to v případě tajemného a legendárního Máchy ani nemohlo být jinak. Svou roli sehrálo i to, že se akce odehrála v utajení a ve spěchu a jediným zdrojem informací byl článek ředitela Ankerta. O případu referoval kupříkladu Jan Drda v Lidových novinách, který pravdivě informoval, že se převoz básníkových ostatků uskutečnil z popudu primátora Zenkla a ministra školství, kteří provedením úkolu pověřili kulturního historika profesora Žipka. Celou věc však okořenil pražský Večer. Již název článku Karel Hynek Mácha zůstal na litoměřickém hřbitově? napovídá, že se autor, jehož jméno neznáme, snažil o senzační odhalení a snad i skandalizaci případu. Zároveň se v článku ozývá antisemitská linka nastupující první republiky: 
 
Než byly obsazeny Litoměřice, byl vykopán hrob Karla Hynka Máchy. Kosti, které byly nalezeny, byly odvezeny do Prahy... Nyní jsme obdrželi z věrohodných pramenů zprávu, že ostatky, které byly převezeny (!) do Prahy, nejsou ostatky našeho národního básníka. K. Hynek Mácha byl pochován na litoměřickém hřbitově před více jak sto lety, místo jeho hrobu nebylo přesně známo. a také pomník nebyl postaven na skutečném hrobě. Jest tedy více než pravděpodobno, že básník sní dále svůj věčně krásný sen jara dále v zemi, kterou jsme byli nuceni opustiti. K exhumaci, která byla tak kvapně provedena, můžeme oznámiti, že nebyl při ní přítomen státní lékař z Litoměřic, jelikož byl povolán kuplnění vojenské povinnosti. Bylk ní přivolán narychlo pensionovaný více než 70letý bývalý okresní lékař nárosnosti  německé a náboženství židovského. Co bylo vykopáno - bylo odvezeno. Bez zkoumání a podrobného zjišťování, které mělo býti prováděno dodatečně. 
 
Původní Máchův náhrobek byl z litoměřického hřbitova převezen do Prahy
 
Mezi dalšími fámami, které se začaly kolem Máchovy exhumace rojit, byla oblíbená zvláště ta, která hovořila o tom, že jeden z vojáků, kteří se na otevření litoměřického hrobu podíleli, zmul jednu z básníkových kostí a poté jí nabídl mladoboleslavskému muzeu k prodeji. 
 

OPERACE M

Podnět k exhumaci a převezení ostatků Karla Hynka Máchy dal Karel Engliš, tehdejší guvernér Národní banky československé. Z fejetonu Konečně doma, který 27. října 1938 v Národních listech uveřejnil Karel Horký, se dozvídáme, že Karel Engliš, ve své funkci byl přítomen permanentnímu jednání ministerské rady, nadhodil starost, co bude s pěvcem Máje a nebylo-li by vhodné dopraviti jeho kosti k nám dříve, než bude "zabrán". snad mu přišla na mysl ta starost tím, že je zvyklý se starat o státní poklad,  schrána Máchova ducha nemá pro národ cenu menší. Myšlenka našla ihned teskně horlivý souhlas a z ministerské rady bylo bez prodlení zařízeno, aby do Litoměřic bylo vypraveno přepravní auto hl. města Prahy a exhumaci básníkových ostatků aby si vzal okamžitě na starost tamní ženijní pluk. 
   Sled událostí naznačuje, že se vše odehrávalo velmi rychle a ve spěchu. Každým okamžikem hrozilo zabrání Litoměřic. Na Staroměstské radnici se organizace převozu Máchových pozůstatků ujali primátor Zenkl a osvětový referent města Prahy profesor A. Žipek. V sobotu 1. října 1939 v 10. 15 dopoledne dostal profesor Žipek pokyn, aby vše zařídil. K akci dalo prostřednictvím sekčního šéfa dr. Fischera souhlas ministerstvo vnitra a Hlavní štáb československé armády (generál Miklík) umožnil dva telefonní rozhovory s Litoměřicemi: s okresním úřadem a hřbitovní správou.
  Účast armády naznačuje, že šlo v podstatě o vojenskou operaci. Doba byla vážná a mohlo dojít ke střetu s německou branou mocí. Zřejmě hrála roli i obava, že by se tento akt mohl stát záminkou pro další akce z německé strany. Přesto toto riziko tehdejší představitelé státu podstoupili. 
  V 11. 30 byli převozem pověření vrchní ředitel městského pohřebního ústavu Jaroslav Nekvasil a úředník tohoto ústavu Hynek Drda. Pohřební ústav se telefonicky domluvil s Litoměřicemi, že bude ještě před příjezdem expedice vše připraveno. 
   Mezi 12. a 12. 30 dostal litoměřický hrobník Hans Knobloch z pražského pohřebního ústavu rozkaz k exhumaci Máchových ostatků. O několik minut později tento příkaz potvrdil i vrchní oficiál litoměřického okresního úřadu Bláha. Správa biskupského farního úřadu nebyla o exhumaci uvědoměna. 
 
Titulní list knihy, která se věnuje převozu ostatků K.  H. Máchy z okupovaných Litoměřic do Prahy a jejich prvnímu antropologickému zkoumání
 
 
Hrobník Knobloch a jeho pomocník Franz Drake se dali do vykopávání hrobu. Před 15. hodinou bylo vše hotovo. Jak dosvědčuje Hans Knobloch, jedinou svědkyní exhumace se stala neznámá žena, která prý poblíž cosi hledala. Když se s ní dal hrobník do řeči, přiznala se, že by se ráda rozloučila s Máchou. Hrobník jí nabídl, aby se exhumace zúčastnila. Po skončení práce jí Knobloch věnoval kousek dřeva ze ztrouchnivělé rakve. Kromě této náhodné svědkyně nebyl nikdo přítomen, ani lékař, ani jiný představitel úřadů. Protokol nebyl sepsán. 
   Básníkova rakev ležela v zemi asi 1, 80 m hluboko. Nenacházela se přesně ve středu plochu vymezené pomníkem, ale byla šikmo posunuta k levé náhrobní kaménné obrubě. Hrobník pořídil i nákres odkryté situace. Dřevo rakve, sbité z důkladných prken, bylo stářím a vlhkem zčernalé a tak ztrouchnivělé, že se drobilo na pouhý dotek. Exhumované pozůstatky byly pečlivě vybrány a prozatimně uloženy do papírového pytlle. Mimo rakev se v hrobu nacházely ještě jiné kosti, ale ty byly již v půlmetrové hloubce. Šlo o dvě stařecké lebky a pozůstatky dvou těl. Jak bylo v době Máchova úmrtí zvykem, kosti nalezené přikopání Máchova hrobu uložili do uzlíčku a vložili navrch do nového hrobu, nad novou rakev. 
 
Situační plán Máchova hrobu v Litoměřicích pořízený hrobníkem Knoblochem
 
Pod vedením nadporučíka Boleslava F. Šetka rozebralo patnáct mužů dělostřeleckého pluku Máchův náhrobek i kamennou obrubu a naložili jí do pražského nákladního auta. V šest hodin večer Karel Hynek Mácha opustil Litoměřice. Dramatičnost situace zesílila porucha pohřebního auta při zpáteční cestě. Do Prahy expedice dorazila se zpožděním ve 21 hodin. Poté šofér Petřina rakev zaletoval a byla uložena do hrobky nového krematoria ve Strašnicích. V pondělí 3. října ji přemístili na katafalk ve výstavní síni. Náhrobek byl prozatimně uložen u jižní stěny krematoria. trvalo týden, než se Pražané dozvěděli, že pozůstaky Karla Hynka Máchy už nejsou uloženy v Litoměřicích. První informaci přinesla 9. řijna Národní politika. 
 
Lebka  Karla Hynka Máchy. Dokumentace z roku 1938
Kromě Máchových ostatků a náhrobku byly z Litoměřic odvezeny i další památky na českého básníka. Profesor Žipek doporučil, aby byl do Prahy odeslán i máchovský archiv. Do Bohušovic nad Ohří byl 9. října opět za asistence vojska převezen pomník Karla Hynka Máchy od sochaře Blažka. Z Máchova úmrtního domu byla rovněž sejmuta pamětní deska. Z Máchovy světničky byla odnesena pamětní kniha, dva obrazy a pokladnička. Jak dosvědčuje Václav Kouřim (ředitel měšťanské dívčí školy v Litoměřicích, historik a náměstek starosty), podařilo se získat i starou pamětní knihu z roku 1861, kterou vlastnil advokát Bermann. Ten za ní chtěl 4000 korun. Výbor advokátovi vystavil potvrzení. 
 
Prvotní ohledání ostatků K. H. Máchy po jejich převozu do Prahy 
 
Uložením ve Strašnické  krematoriu a antropologickým průzkumem básníkových pozůstatků však Máchova poslední cesta nekončila. Chystalo se velkolepé finále, které se stalo první protinacistickou národní demonstrací. 
  Dne 15. března 1939 obsadila vojska německé branné moci české území, za dva měsíce se odehrál druhý slavnostní pohřeb českého básníka. Dne 6. května byla rakev s básníkovými ostatky vystavena v Pantheonu Národního muzea. K rakvi pěvce Máje se přišli poklonit tisíce Čechů. Druhého dne se pohřebnmí průvod odebral přes Václavské náměstí a vltavská nábřeží na Vyšehrad, kde byl Karel Hynek Mácha podruhé pohřben. Akce proběhla se souhlasem okupační správy, která se zřejmě nestačila v českých poměrech ještě dostatečně zorientovat nebo nepovažovala pohřeb básníka zesnulého v roce 1836 za nebezpečný. 
O několik měsíců později by již taková slavnost jistě povolena nebyla. Pohřbu se účastnila v hojném počtu česká kulturní i politická reprezentace. Nad rakví promluvil penzionovaný generál a spisovatel generál Rudolf Medek. Reportáž z pietní slavnosti byla přenášena na rozhlasových vlnách a společnost Paramount z ní pořídila filmové zpravodajství. 
   Básník snad nalezl konečně klid, jeho trpce zkoušená vlast však na dlouhá léta nikoli. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 

Kontakt